Smyslové orgány

Smysly

Úkolem smyslů je vnímat podněty z okolí a skrz nervy je dopravit do mozku, který je vyhodnotí a případně předkládá našemu vědomí.
Díky tomu vidíme ranní slunce, slyšíme hlas našich blízkých, cítíme vůni přírody, chuť oblíbeného pokrmu, vnímáme dotek.

Zrak

Zrak je naším nejvyužívanějším smyslem, uvádí se, že tvoří až 80% našeho vnímání.

Popis oka

Světlo ze slunce nebo od žárovky dopadá na jakýkoliv předmět. Část světla je předmětem pohlcena, část se odrazí, a odražené světelné spektrum dává předmětu barvu a my jej můžeme díky očím vnímat.

Světlo dopadá na povrchu oka na rohovku, následuje duhovka, které vděčíme za naše neodolatelné oční zbarvení, a která se dokáže na světle stáhnout a naopak v šeru roztáhnout, aby do oka proniklo více světla.
Za duhovkou je čočka rozhodující o pohledu na blízko nebo do dálky. Na druhé straně oka, kam světlo dopadá, je sítnice plná nervových zakončení a receptorů. Pod sítnicí je cévnatka hojně protkaná cévami, přinášející živiny a kyslík oku.

Fungování oka

Nejprve trocha fyziky:
Čočka v oku je spojena s okolními tkáněmi, čímž je neustále roztahována do stran. Roztažení do stran způsobuje její zploštění, jako když mezi prsty stiskneme gumovou kuličku, také se rozplácne a má tedy menší průměr. Zploštění umožňuje pohled do dálky.
Chceme-li naopak zaměřit náš zrak na blízký předmět, zatnou se v oku miniaturní svaly u čočky, sníží tím její roztahování okolními tkáněmi, takže se může vrátit do tvaru kuličky. Tvar čočky blízký kouli umožňuje pohled na blízko.

A aby to nebylo příliš snadné tak ještě trocha chemie:
Čočka v oku dělá všechnu zmíněnou práci proto, aby světlo dopadalo přesně na sítnici, kde jsou tyčinkové a čípkové fotoreceptory, které můžeme jednoduše popsat jako receptory, kde každý vnímanou barvu převede na nervový impulz a posílá tento impulz do mozku.

Sluch

Ucho dělíme na vnější, střední a vnitřní.

Vnější není třeba představovat, tvoří jej ušní boltec a zvukovod vedoucí až k ušnímu bubínku.

Za blánou ušního bubínku už je střední ucho, kde je kladívko, kovadlinka a třmínek, které fungují jako zesilovače zvuku. Ze středního ucha vede do nosohltanu Eustachova trubice, která umožňuje vyrovnat tlak (polknutí při změně tlaku) ve středním uchu.

Ve vnitřním uchu se nachází hlemýžď. Název vychází z tvarové podobnosti s hlemýždí ulitou. Uvnitř pomyslné ulity jsou nervová zakončení, která zvukové vlny mění na nervové impulzy a posílají je do mozku k vyhodnocení.
Ve vnitřním uchu je též přítomno rovnovážné (statokinetické) ústrojí. Rovnovážný aparát nám umožňuje vnímat polohu hlavy a funguje podobně jako zmíněný hlemýžď. Obsahuje nervová zakončení v podobě řasinek a malé vápenaté krystaly. Je-li hlava v rovině, krystaly leží na dně a dotýkají se řasinek dna, které tuto informaci posílají do mozku. Jakmile například lehneme na bok, krystaly se přesunou a začnou se dotýkat řasinek na boku rovnovážného váčku, čímž mozek dostává signály o změně polohy těla.

Čich

Každý pach je množství molekul dané chemické látky, která se dostane na naše čichové receptory a stimuluje je k přenosu této informace do mozku.
Náš čich je úzce spojen s centrem emocí (limbickým systémem v mozku), proto jsou pro nás některé pachy příjemné, odpudivé, nebo se nám při jejich vnímání vybaví prožitá emocionální situace.

Chuť

Náš jazyk je poset nespočtem malých chuťových pohárků, které při stimulaci posílají signály do mozku. Je tedy víc než žádoucí skrze pět vnímaných chutí (sladká, slaná, pálivá, kyselá, hořká) uspokojovat nejen náš žaludek, ale i mozek skrze nervové impulzy z chuťových pohárků.

Hmat

Kůže nejen že tvoří pro tělo hlavní ochranou bariéru, ale zároveň přináší mozku cenné informace o teplotě, tlaku, či poškození, působící v daný moment na kůži.

Další smysly

Méně známé jsou smysly, které mozku přinášejí zprávy z našeho těla. Zprávy o tlaku krve zaznamenávají baroreceptory v cévách, proprioreceptory ze svalů, šlach, vnitřního ucha říkají mozku v jaké poloze je tělo i jednotlivé jeho části.

Nemoci smyslů

Pálení, štípání, bolest očí, červené, zarudlé oči, suché oči, syndrom suchého oka, zhoršení zraku, porucha vidění, přecitlivělost na světlo, světloplachost, krátkozrakost, špatné vidění do dálky, dalekozrakost, špatné vidění na blízko, vetchozrakost, poruchy zraku ve stáří, astigmatismus, vadné zakřivení rohovky, zelený zákal, glaukom, šedý zákal, katarakta, šilhání, šilhavost, ječné a vlčí zrno, zánět spojivek, zánět rohovky, zánět sítnice oka, retinitida, zánět duhovky oka, retinopatie, poškození sítnice, ušní šelest, hučení, pískání, šumění v uších, tinnitus, bolesti uší, zvýšená tvorba ušního mazu, zánět středního ucha, ztráta čichu, ztráta vnímání chuti, zhoršení hmatu, kožního citu.

(Informační zdroje stránky)